Dnes měl IE šanci si to u mě vyžehlit. Vlastní blbostí jsem při hraní s verzovacími systémy přišel o celé dva večery práce. Byť si za to pořád nadávám, pomalu to pouštím z hlavy. I tak ale pořád přemýšlím, jak bych ztracená data, nebo alespoň jejich část, získal zpět. A už už se mi to skoro podařilo.

Prostřednictvím VirtualBoxu testuju šablony v Internet Exploreru 8 (verzi 7 a 8) a IETesteru (verzi 6 aj.). Zpravidla virtuální PC nevypínám, pouze relaci uložím i s běžícími programy - s běžícími programy a s jejich obsahem... Když mi to došlo, ihned jsem VirtualBox spustil a nadšeně našel Internet Explorer i IETester s načtenou šablonou (mým ztraceným projektem). A teď, jak data získat zpět.

Alespoň html a css by mi stačilo. Pro zobrazení zdrojového kódu stránky mi ale IE (i IETester) hlásí, že index.html nenalezen. Projel jsem všechny možné cache, kde by se obsah mohl i nemohl nalézat, ale bez úspěchu. Nakonec mě napadlo použít Vývojářský nástroj v IE 8 - hurá! Všechen kód stránky vč. stylů mám jak na dlani, jsem zachráněn (obrázky si holt udělám z psd znovu - to jsem měl v repositáři zálohované).

Nadšeně jsem začal veškerý text označovat, kopírovat a uctívat IE, když:

"Aplikace Internet Explorer byla neočekávaně ukončena" ...

Po pár letech se mě zmocnila opět chuť "sdílející". Něco napsat. Zveřejnit své postřehy. Za svou internetovou sociální existenci jsem si prošel vlastně akorát tak blogy před těmi pár lety, než se z mého blogu stalo jen statické portfolio. Nyní si sem tam něco utwíttnu, ale kvantitou moje příspěvky zrovna nevynikají a o kvalitě svědčí počet mých followerů.

Proč jsem vlastně přestal psát. Světu jsem tehdá za blogovací éry sděloval poměrně dost, byť se žádným konkrétním směrem téma vlastně neubíralo. Jednou o holkách, jednou o entitách. S rostoucí oblibou sociálních sítí ale zároveň tak trochu rostla má nechuť svěřovat se cizím lidem a apriory jsem se začal tak trochu izolovat obhajujíc to jako: "že já si to svoje soukromí budu chránít." Jenže postupně jsem došel k tomu, že až možná na pár bývalích kamarádů či spolužáků, kteří jsou akorát zvědaví, jak si kdo v závodu "O nejúspěšnějšího člověka ze třídy" vede, nikoho mé soukromí nezajímá.

Takže jsem dospěl k tomu rozpoložení. Přispěl k tomu vlastně tak trochu Martin Světlík. Když před pár minutami čtu jeho twítt, že si založil Posterous profil, tak to udělám taky a proč né rovnou taky tam. Řešit nějaké vlastní supr-dupr řešení na vlastní doméně... Na to už jsem přece velikej.

Když jsme u toho Martina píšícím o Apple novince, využil bych tohoto oslího můstku rovnou k otevření jednoho z témat, která jsem si předsevzal v titlu tohoto příspěvku

Apple

K Applu a jeho produktům jsem byl totiž vždycky spíše skeptický. Řekl bych, že jsem ho až přímo neměl rád. Opět to ale bylo spíše z důvodu, že všichni potom prahli a já se přece nenechám ovlivnit. Nutno dodat, že do určité míry mi to znechutila tehdejší přítulkyně. Tak negativně jsem se prosím dokázal nechat ovlivnit. Ale doplním, že i Francii mi znechutila a nyní tam jezdím moc rád.

Nyní je můj postoj zdravě otevřený. iProdukty se zájmem sleduju, ale stále se v PC rád hrabu, OS si ohýbám k obrazu svému, byť mě sem tam překvapí, řekl bych až přímo naštve a toho pak ještě příměji nemám rád, stále mě dokáže zahřát ten pocit, když se něco podaří opravit. I když tuším, že stejně jednou všichni skončíme na Macu.

GTD

Jak navázat na toto téma netuším. Nejsem nijak skalním příznivcem, definice neznám nazpaměť, ale studuji i pracuji a čas je organizovat třeba. Věnovat bych se chtěl především konkrétním příkladům a programům, ale jak tak na to koukám, až příště. Už na to totiž nevidím.